O plemeni

“Strážce chudáka, přítel sedláka a miláček gentlemana.”

Obecně o irčanovi z naší zkušenosti…

Irský teriér je vzhledově impozantní a elegantní pes střední velikosti s rošťáckým výrazem. Původně byl vyšlechtěn jako lovecký pes, ale nyní je to spíše společenský pes – rodinný parťák jak do bytu, tak na zahradu. Když se srst pravidelně upravuje trimováním, nelíná.
Co se týče povahy, jsou irčani k lidem nesmírně přátelští, oddaní, ale občas i ochranářští. Dají se poměrně snadno vycvičit, jelikož jsou učenliví a inteligentní. Jsou to však teriéři, takže jsou občas svéhlaví, a přes veškerý výcvik si sem tam dělají, co chtějí. K výcviku irčana se musí přistupovat důsledně, ale zároveň citlivě a pozitivně. Irčan je hrdý pes, a tak nenese fyzický výcvik příliš dobře.
Irský teriér se umí přizpůsobit životnímu stylu člověka, takže dokáže být aktivní, běhat za balonkem nebo vedle kola, ale na druhou stranu dokáže i klidně odpočívat na gauči (většinou v poloze na zádech). Irský teriér příliš neštěká, většinou štěkáním upozorňuje na “nebezpečí”. 
Baví ho různé psí sporty a veškerá aktivita s majitelem. Irští teriéři vychází dobře s dětmi i s domácími mazlíčky, pokud jsou na ně od štěněte zvyklí, jinak se v nich lovecké pudy nezapřou a mnohdy si na chvíli rádi utečou za zajícem nebo srnkou. Vůči ostatním psům jsou irčani dominantní, což znamená, že nezačínají konflikty sami, ale jejich hrdost jim nedá výzvu k boji nepřijmout. Je však pravda, že tyto situace se stávají spíše výjimečně a dá se jim většinou předcházet. Nejsou to žádní rváči, oproti ostatním teriérům se jedná o klidnější a rozumnější plemeno.

Irský teriér je skvělý společník a mnoho z nás na něj nedá dopustit. Člověk nepotřebuje velké zkušenosti se psy, aby se mu vedle irčana dobře žilo, jelikož je to pes, se kterým se dá opravdu domluvit 🙂

 

ONEMOCNĚNÍ CYSTINURIE

Cystinurie je vrozená vada, která se projevuje tvorbou močových a ledvinových kamenů. Z dědičných vad, které postihují irské teriéry, je nejhorší a život ohrožující. Kromě irských teriérů postihuje ještě celou řadu dalších plemen včetně člověka.

Onemocnění se projevuje především bolestivým a častým močením, sirným zápachem a tmavým zabarvením moči, průběh onemocnění závisí na pohlaví, na stravě apod. Jedná se o onemocnění s pozdním nástupem cca mezi 2 a 3 rokem života. U fen nepředstavuje cystinurie tak velké riziko, jelikož je jejich močová trubice krátká a poměrně rovná. Naopak u psů je však močovod delší a příznaky onemocnění se u nich projevují.

Úroveň současných diagnostických metod bohužel neumožňuje rozlišit zdravá zvířata od skrytých přenašečů, umožňuje pouze diagnostikovat zvířata už postižená, a to pomocí COLA testu. Tímto testem lze však prokázat pouze psy touto nemocí postižené a navíc lze výsledky COLA testu dietně ovlivnit. Cystinurie je tedy v současnosti pro chovatele i majitele předem geneticky nedetekovatelná.   

Cystinurie se vyskytuje v několika typech, u irského teriéra se vyskytuje typ androgen dependentní (nazýván typ III s neznámým kauzálním genem). To znamená, že výskyt cystinurie je potencován hladinou testosteronu a vyskytuje se převážně u samců. A na tento typ, bohužel, zatím stále neexistuje genetický test.

Bohužel se v poslední době zvýšil výskyt mladých psů s obtížemi močového ústrojí. Bez genetických testů přenašeče z chovu zcela eliminovat nelze.

Obecně je irský teriér zdravé plemeno a k veterináři chodí jen na očkování, je však ale potřeba počítat s tím, že vždy existuje určitá míra rizika, že se nemocné zvíře objeví. 

Zdroj:
článek Veroniky Svobodové ve spolupráci s panem Slavíkem a paní Vrbovou, převzato z forest-irish.cz
článek Tomáše Slavíka, převzato z irt.euweb

 

STANDARD FCI

Pes musí působit aktivním, živým, pružným a houževnatým dojmem. Musí mít dostatek substance, zároveň však nesmí být nemotorný, neboť jeho podstatu tvoří rychlost, vytrvalost a síla. Irský teriér nesmí být “tupý” ani “těžký”, nýbrž by měl být stavěn na “liniích rychlosti”, představujících elegantní “sportovní typ”.

  • CHOVÁNÍ / POVAHA: Irský teriér je hravý a dokáže si zjednat respekt u ostatních psů, je však také pozoruhodně oddaný, má dobrou povahu a je laskavý k člověku. Je-li však napaden, projeví odvahu lva a bude bojovat až do úplného konce.
  • HLAVA: Dlouhá, bez vrásek.
  • LEBKA: Plochá a mezi ušima dosti úzká; směrem k očím se mírně zužuje.
  • STOP: Z jiného pohledu než z profilu sotva viditelný.
  • NOS: Musí být černý.
  • PYSKY: Měly by být dobře přilehlé a na vnější straně téměř černé.
  • ČELISTI: Musí být silné a osvalené, jejich délka musí umožňovat dobré uchopení.
  • ZUBY: Měly by být silné, rovné, bez zánětů; horní zuby mírně překrývají spodní zuby = nůžkový skus.
  • LÍCE: Nepříliš plné. Pod očima by se měly mírně “ztrácet”, aby neměly vzhled chrta.
  • OČI: Měly by být tmavé, malé, nevystouplé a plné života, s ohnivým a inteligentním výrazem.
  • UŠI: Malé, ve tvaru písmene V, přiměřeně silné (tlusté), správně nasazené na hlavě a překlopené doHorní linie ohybu upředu těsně k lícím. cha by měla být zřetelně nad úrovní hlavy. Ucho visící po straně hlavy, jako např. u ohaře, není pro irského teriéra charakteristické. Polovztyčené ucho je ještě méně žádoucí. Srst na uších by měla být krátká a tmavší, než je barva srsti na těle.
  • KRK: Měl by být dosti dlouhý a postupně se rozšiřující k ramenům, správně nesený, kůže bez laloku. Po obou stranách krku bývá mírné zvlnění, které dosahuje téměř k základně ucha.
  • TĚLO: Mělo by být symetrické, ani příliš dlouhé, ani příliš krátké.
  • HŘBET: Měl by být silný a rovný, bez známek ochablosti (povolení) za rameny.
  • BEDRA: Svalnatá a velmi mírně klenutá. Fena může být v bedrech mírně delší než pes.
  • HRUDNÍK: Hluboký a osvalený, ne však plný či široký. Žebra dosti pružná, spíše hluboká než oblá, náležitě uložená vzad.
  • OCAS: Měl by být nasazen dosti vysoko, nesen čile, avšak ne nad hřbetem nebo přetočený. Měl by být patřičně silný a plný a dosti dlouhý. Ocas je hustě porostlý hrubou srstí, která není roztřepená, ani přerostlá (bez vlajky).
  • KONČETINY: Oba páry končetin by se měly pohybovat přímo dopředu.
  • HRUDNÍ KONČETINY: Nohy přiměřeně dlouhé, dobře vybíhající z ramen, dokonale rovné, s řádně vyvinutými kostmi a svaly.
  • RAMENA: Musí být jemná, dlouhá a šikmo uložená do zad.
  • LOKTY: Pohybují se volně po stranách.
  • NADPRSTÍ: Krátká a rovná, téměř neznatelná.
  • PÁNEVNÍ KONČETINY: Měly by být silné a svalnaté.
  • STEHNA: Mocná.
  • KOLENNÍ KLOUBY: Středně zaúhlené, nevytočené.
  • HLEZNA: Nízko u země.
  • TLAPKY: Měly by být silné, středně okrouhlé a přiměřeně malé; prsty klenuté, nevytočené, ani vtočené. Nejvíce žádoucí jsou černé drápy. Polštářky silné, nerozpraskané, bez rohovitých výrůstků.
  • CHŮZE / POHYB: Hrudní i pánevní končetiny jsou vedeny přímo vpřed a souměrně, lokty se pohybují souběžně s osou těla, po stranách volně; kolenní klouby nejsou vytočené, ani vtočené.
  • SRST: Měla by být hustá a drátovitá, jakoby rozlámaná, avšak přiléhající. Jednotlivé chlupy rostou tak hustě a blízko u sebe, že když je rozhrneme prsty, není vidět kůže. Srst není měkká, ani hedvábná, a není tak dlouhá, aby zakrývala obrys těla, zejména u pánevních končetin. Srst není zvlněná, ani kudrnatá. Srst na obličejové části je stejná jako na těle, ale krátká (zhruba 6 – 7 mm), téměř hladká a rovná. Nepatrný vous tvoří jedinou dlouhou srst (dlouhou pouze ve srovnání se zbývající srstí), která je přípustná a také charakteristická. “Kozí bradka” naznačuje, že osrstěním prostupuje hedvábná a celkově špatná srst. Nohy jsou bez praporců a jsou stejně jako hlava porostlé srstí, jež je kvalitou stejná jako na ostatním těle, avšak není tak dlouhá.
  • BARVA: Měla by být jednotná, nejvíce preferovaná je jasně červená, červeno-pšeničná nebo žlutočervená. Na hrudi a tlapkách se někdy objevuje bílá – na tlapkách je však více nežádoucí než na hrudi, neboť u jednobarevných plemen se často objevuje malé množství bílého zbarvení.

VYUŽITÍ
Irský teriér byl původně vyšlechtěn jako všestranný lovecký a hlídací pes. Opravdu rád loví a to všechno, co se hýbe. Při lovu na velké kočkovité šelmy získal přezdívky jako „Red Devil” (červený ďábel) nebo „The Dare Devil” (odvážný ďábel).
Dnes se využívá jako pracovní plemeno pro myslivost a jako společenský pes. Je to také pes, který je zapálený pro jakoukoli činnost se svým pánem, a proto je možné s irčanem provozovat psí sporty jako je coursing nebo agility. Pravdou je, že s irčanem se dá dělat pravděpodobně cokoliv. Canisterapie, zachranařina, obedience (poslušnost), dogdancing a klidně i dogfrisbee.

PÉČE

Typ srsti, kterou irský teriér má, nelíná. Musí se o ni však správně pečovat. Srst se musí pravidelně upravovat trimováním (min. 4x ročně). Srst se skládá ze dvou vrstev – horní, která se trimuje a podsady, která se vyčesává.
Trimování je úprava srsti, při které se zralá srst ručně vyškube, čímž se vytvoří prostor pro růst nové. “Škubat” srst se dá čistě ručně, pomocí gumových náprstků nebo nejčastěji pomocí trimovacích nožů. Trimování není psovi (až na citlivé partie) vůbec nepříjemné, je pro něj úleva, že se může srsti zbavit.
Kromě toho je vhodné srst alespoň 2x týdně vykartáčovat. Irský teriér by se neměl příliš často koupat, obzvlášť ne před trimováním a v žádném případě se nesmí nechat ostříhat – srst by se znehodnotila. Je velmi důležité navykat psa na upravování srsti již od štěněte. Je třeba dbát, aby nebyl prostor v uších zarostlý, sluchovody musí být vždy čisté.