Irský teriér

“Strážce chudáka, přítel sedláka a miláček gentlemana.”

CHARAKTERISTIKA

Irský teriér v dnešní podobě vznikl na území Irska v druhé polovině 19. století. Je to středně velký, odvážný a sebevědomý pes. Jelikož je vůči člověku přátelský, přítulný a neútočný, není dobrý hlídač. Především pro jeho neútočnost a toleranci k dětem je vhodným rodinným psem. Je velmi inteligentní a učenlivý. Při výchově je ale třeba velká dávka citu a důslednosti. Přes jeho vysoký temperament zbytečně neštěká. Je vhodný jak do města, tak na vesnici. IT vyžaduje hodně pohybu a je téměř nemožné mu stíhat nebo ho dokonce unavit. Nikdy neodolá hře s míčkem.

STANDARD FCI

Pes musí působit aktivním, živým, pružným a houževnatým dojmem. Musí mít dostatek substance, zároveň však nesmí být nemotorný, neboť jeho podstatu tvoří rychlost, vytrvalost a síla. Irský teriér nesmí být “tupý” ani “těžký”, nýbrž by měl být stavěn na “liniích rychlosti”, představujících elegantní “sportovní typ”.

  • CHOVÁNÍ / POVAHA: Irský teriér je hravý a dokáže si zjednat respekt u ostatních psů, je však také pozoruhodně oddaný, má dobrou povahu a je laskavý k člověku. Je-li však napaden, projeví odvahu lva a bude bojovat až do úplného konce.
  • HLAVA: Dlouhá, bez vrásek.
  • LEBKA: Plochá a mezi ušima dosti úzká; směrem k očím se mírně zužuje.
  • STOP: Z jiného pohledu než z profilu sotva viditelný.
  • NOS: Musí být černý.
  • PYSKY: Měly by být dobře přilehlé a na vnější straně téměř černé.
  • ČELISTI: Musí být silné a osvalené, jejich délka musí umožňovat dobré uchopení.
  • ZUBY: Měly by být silné, rovné, bez zánětů; horní zuby mírně překrývají spodní zuby = nůžkový skus.
  • LÍCE: Nepříliš plné. Pod očima by se měly mírně “ztrácet”, aby neměly vzhled chrta.
  • OČI: Měly by být tmavé, malé, nevystouplé a plné života, s ohnivým a inteligentním výrazem.
  • UŠI: Malé, ve tvaru písmene V, přiměřeně silné (tlusté), správně nasazené na hlavě a překlopené doHorní linie ohybu upředu těsně k lícím. cha by měla být zřetelně nad úrovní hlavy. Ucho visící po straně hlavy, jako např. u ohaře, není pro irského teriéra charakteristické. Polovztyčené ucho je ještě méně žádoucí. Srst na uších by měla být krátká a tmavší, než je barva srsti na těle.
  • KRK: Měl by být dosti dlouhý a postupně se rozšiřující k ramenům, správně nesený, kůže bez laloku. Po obou stranách krku bývá mírné zvlnění, které dosahuje téměř k základně ucha.
  • TĚLO: Mělo by být symetrické, ani příliš dlouhé, ani příliš krátké.
  • HŘBET: Měl by být silný a rovný, bez známek ochablosti (povolení) za rameny.
  • BEDRA: Svalnatá a velmi mírně klenutá. Fena může být v bedrech mírně delší než pes.
  • HRUDNÍK: Hluboký a osvalený, ne však plný či široký. Žebra dosti pružná, spíše hluboká než oblá, náležitě uložená vzad.
  • OCAS: Měl by být nasazen dosti vysoko, nesen čile, avšak ne nad hřbetem nebo přetočený. Měl by být patřičně silný a plný a dosti dlouhý. Ocas je hustě porostlý hrubou srstí, která není roztřepená, ani přerostlá (bez vlajky).
  • KONČETINY: Oba páry končetin by se měly pohybovat přímo dopředu.
  • HRUDNÍ KONČETINY: Nohy přiměřeně dlouhé, dobře vybíhající z ramen, dokonale rovné, s řádně vyvinutými kostmi a svaly.
  • RAMENA: Musí být jemná, dlouhá a šikmo uložená do zad.
  • LOKTY: Pohybují se volně po stranách.
  • NADPRSTÍ: Krátká a rovná, téměř neznatelná.
  • PÁNEVNÍ KONČETINY: Měly by být silné a svalnaté.
  • STEHNA: Mocná.
  • KOLENNÍ KLOUBY: Středně zaúhlené, nevytočené.
  • HLEZNA: Nízko u země.
  • TLAPKY: Měly by být silné, středně okrouhlé a přiměřeně malé; prsty klenuté, nevytočené, ani vtočené. Nejvíce žádoucí jsou černé drápy. Polštářky silné, nerozpraskané, bez rohovitých výrůstků.
  • CHŮZE / POHYB: Hrudní i pánevní končetiny jsou vedeny přímo vpřed a souměrně, lokty se pohybují souběžně s osou těla, po stranách volně; kolenní klouby nejsou vytočené, ani vtočené.
  • SRST: Měla by být hustá a drátovitá, jakoby rozlámaná, avšak přiléhající. Jednotlivé chlupy rostou tak hustě a blízko u sebe, že když je rozhrneme prsty, není vidět kůže. Srst není měkká, ani hedvábná, a není tak dlouhá, aby zakrývala obrys těla, zejména u pánevních končetin. Srst není zvlněná, ani kudrnatá. Srst na obličejové části je stejná jako na těle, ale krátká (zhruba 6 – 7 mm), téměř hladká a rovná. Nepatrný vous tvoří jedinou dlouhou srst (dlouhou pouze ve srovnání se zbývající srstí), která je přípustná a také charakteristická. “Kozí bradka” naznačuje, že osrstěním prostupuje hedvábná a celkově špatná srst. Nohy jsou bez praporců a jsou stejně jako hlava porostlé srstí, jež je kvalitou stejná jako na ostatním těle, avšak není tak dlouhá.
  • BARVA: Měla by být jednotná, nejvíce preferovaná je jasně červená, červeno-pšeničná nebo žlutočervená. Na hrudi a tlapkách se někdy objevuje bílá – na tlapkách je však více nežádoucí než na hrudi, neboť u jednobarevných plemen se často objevuje malé množství bílého zbarvení.

VYUŽITÍ
Irský teriér byl původně vyšlechtěn jako všestranný lovecký a hlídací pes. Opravdu rád loví a to všechno, co se hýbe. Při lovu na velké kočkovité šelmy získal přezdívky jako „Red Devil” (červený ďábel) nebo „The Dare Devil” (odvážný ďábel).
Dnes se využívá jako pracovní plemeno pro myslivost a jako společenský pes. Je to také pes, který je zapálený pro jakoukoli činnost se svým pánem, a proto je možné s irčanem provozovat psí sporty jako je coursing nebo agility. Pravdou je, že s irčanem se dá dělat pravděpodobně cokoliv. Canisterapie, zachranařina, obedience (poslušnost), dogdancing a klidně i dogfrisbee.

PÉČE

Typ srsti, kterou irský teriér má, nelíná. Musí se o ni však správně pečovat. Srst se musí pravidelně upravovat trimováním (min. 3x ročně). Trimování je úprava srsti, kdy se stará srst ručně vyškube, čímž se vytvoří prostor pro růst nové. Kromě toho je vhodné srst alespoň 2x týdně vykartáčovat. Irský teriér by se neměl příliš často koupat a v žádném případě se nesmí nechat ostříhat. Je velmi důležité navykat psa na upravování srsti již od štěněte. Je třeba dbát, aby nebyl prostor v uších zarostlý, sluchovody musí být vždy čisté.